S XARTem na cestách: Noční výstup na Sněžku

Zveřejněno 8. 8. 2018 8:56 | Napsal Hana Charvátová

O tom, jak se odvážný nápad na zdolání Sněžky zrodil a jak jsme se na nelehký úkol připravovali, už napsala inspirativní článek kolegyně Zdíša. Takže přejdu rovnou k věci - a podělím se s vámi o dojmy z výstupu.

Těšíte se na úplněk... a ono přijde zatmění

Výstup na Sněžku jsme měli naplánovaný na pátek 27. 7. 2018. Datum nebylo vybráno náhodně - šlo o úplňkovou noc. Jak známo, za úplňku bývá na horách nejstabilnější počasí. A navíc nám měl měsíc hezky svítit na cestu.

Asi dva týdny před dnem "D" jsme se dozvědli, že 27. 7. 2018 má být úplné zatmění měsíce. Ironie osudu, řekli byste. Ale kdepak, osud nakonec stál při nás: kolem desáté hodiny večerní jsme mohli v nadmořské výšce 1062 m pozorovat krásné zatmění, zatímco od jedné hodiny ranní nám už měsíc půvabně svítil na cestu. Ale to trochu předbíhám.

Spustíme web a jedem!

Vše začalo o mnoho hodin dříve, v kancelářích XART. Odjezd do Krkonoš byl naplánovaný na 12:30. V cca 11:00 si tak upravuji texty na nově připravovaném webu XART, když zničehonic přestane fungovat. Prostě spadne. "Co se děje?" ptám se projektové manažerky Soni. "Nic, kluci ho zrovna spouští." "Cožeee?!" Vždyť nejsou dopsané texty referencí, nasazený měřicí kód Google Analytics, dodělaný poptávkový formulář, ... Ale to bychom prostě nebyli my, abychom si nedopřáli notnou dávku adrenalinu těsně před odjezdem, že?

Nicméně - světe div se - zvládli jsme to a ve 12:30 jsme opravdu vyrazili. A náš nový web tyto stresující okamžiky nijak nepoznamenaly.

Základní tábor a poslední večeře

Do našeho základního tábora - horské chaty Portášky v 1062 m. n. m. - jsme dorazili kolem páté hodiny. Rozbili jsme tábor (rozuměj ubytovali jsme se v chatě) a dopřáli si tříchodovou večeři. V domění, že je pro mnohé z nás poslední, jsme si polévku, hlavní chod i dezert v podobě rakvičky se šlehačkou (náhoda?) náležitě vychutnali a zapili nejedním pivem.

Takto posilněni jsme se přesunuli před chatu, kde jsme se rozplácli na lehátkách a pozorovali zatmění měsíce. Když se znovu objevil, přiblížil se i čas zahájení výstupu, který byl určený na hodinu po půlnoci středoevropského času. Všichni jsme tedy pečlivě překontrolovali svou výbavu. Výšlap na střechu České republiky není jen tak. Baterky, pivo, nepromokavé bundy, čelovky, nějaké to pivo, náhradní oblečení, chleba se šunkou, snickersky, pivo, ... to je prostě základ.

Zahájení výstupu, první a druhý výškový tábor

A je to tu. 01:00 - vyrážíme. Nejprve všichni svítíme jako o život a kontrolujeme, kam šlapeme a co číhá v houští, abychom po chvíli zjistili, že měsíc a hvězdy ozařují cestu tak jasně, ža baterky a čelovky můžeme schovat do batohů. Samozřejmě už tam není místo, takže vytahujeme první cestovní pivo, aby se tam vešly.

Po cca 2 km přicházíme zcela splaveni do prvního výškového tábora, k horské chatě Růžohorky v 1280 m. n. m. Po krátké týmové poradě se rozhodujeme, že tu bivakovat nebudeme a zkusíme se dostat až do druhého výškového tábora, kterým je Hřbitov odpadků v nadmořské výšce 1378 m. A zmákneme to! Sice cestou musíme odložit do batohu téměř všechno oblečení a vypít skoro všechno pivo, ale dojdeme až na krásnou mýtinku obklopenou nízkými borovicemi, rašelinnými jezírky a voňavým borůvčím... kde se z dřevěných náhrobků dozvídáme, jak dlouho trvá rozklad vajglu, PET flašky nebo plechovky od piva. Ale ani tady ale nakonec nebivakujeme - Sněžka už je jen 1,5 km před námi a 225 m nad námi! To dáme!

Zrádná jihovýchodní stěna

Cesta jihovýchodní stěnou matky hor není nic pro nezkušené horolezce. My jsme se naštěstí připravovali poctivě, a tak prudký svah plný kamenných polí zvládneme. A to i přes to, že po úplném bezvětří, které dosud panovalo, nyní bojujeme s vichrem o síle až 3 m/s. Citelně klesá i teplota vzduchu. Z příjemných 15 °C se během stoupání ochlazuje na méně příjemných 14 °C. V tu chvíli ale ještě nevíme, co přijde nahoře.

Všudypřítomný mráz

V nadmořské výšce 1603 m to není žádný med. My navíc na vrcholu staneme po nečekaně svižném výstupu už ve 2:45 SEČ, takže na východ slunce čekáme téměř 3 hodiny. Silný vítr, Mráz, co je člověku neustále v patách, zavřené hospody a temná, nehostinná krajina zapůsobí i na psychicky odolné jedince. Díky Bohu jsme připraveni i na takovou situaci. Programátor Petr vytahuje ze svého vaku sportovní láhev a každý z nás se zahřeje rumem Legendario. Přihne si i externista Mráz, takže se konečně trochu otepluje. Správce serverů Karel poté navrhuje, abychom si čas zkrátili hrou na asociace. Vyčerpání je sice v našich "bleskových" reakcích znát, ale přes to se intelektuálně zabavíme, zapomeneme na nepohodlí a zkrátíme si čekání.

Mezitím se obloha začne proměňovat - zatímco nad Obřím dolem na jižní straně hory ještě jasně svítí měsíc, na východní polské straně už můžeme pozorovat první ranní rozbřesky. Tmavě růžový obzor postupně dostává čím dál světlejší odstín, až se nakonec objeví i všemi očekávaná, nádherná a životodárná ohnivá koule. Tento okamžik zrození nového dne zabíjí Zdíša zvoláním "Už vidím hlavičku!" :)

Sestup do základního tábora

Se sluncem za zády zahajujeme kolem šesté hodiny ranní sestup. Zdatnější skupina, tvořená šesticí mužů, volí 15kilometrovou trasu přes Luční boudu a Výrovku. Druhý tým se pokusí pokořit jihovýchodní stěnu Sněžky ještě jednou, tentokrát v opačném směru.

Nebudu vás napínat. Do základního tábora Portášky se vracíme bez jediné ztráty, byť někteří z nás cestou předvádí takové parádičky, jako je chůze pozadu či bokem.

Jsme unavení, zpocení, ošlehaní větrem, ale šťastní. Noční výstup na Sněžku přece nezvládne každý. Snad kromě těch 300 lidí, co tam tu noc byli s námi.